Tipy a vychytávky

Tyto informace vás mají teoreticky vybavit a také motivovat k dalšímu poznávání, aby se nakonec výsledky teoretických znalostí a výsledky Vaší praxe spojily v jedno – ve Vaši intuici, podstatu mistrovství v umění zimního táboření. V této oblasti - stejně jako jinde - neexistuje jediná „správná“ odpověď. Proto někdy uvádíme více pohledů na věc. Příjemné a zajímavé počtení vám přeje tým kurzu Život je gotickej pes 2008/2009.


Výstroj a výzbroj
Táboření v tee-pee
Jídelníček
Metodika
Trocha teorie
Fyziologie
Něco málo k zamyšlení
Minimální nutné vybavení







Výstroj a výzbroj



Boty

Pokud bych měl jmenovat tři nejdůležitější části vaší výbavy, pak by to byly a) boty, b) boty a c) boty. 14 dní ve sněhu bez možnosti vysušení dá zabrat jakýmkoliv botám, nespoléhejte se proto pouze na všelijaké Gore- a jiné Texy a začněte už teď boty napouštět hydrofobními krémy podobnými snowsealu - „enjoy dry feet“ (včelímu vosku). Ideální je bota celokožená, bez zbytečných švů, kvalitně prošlápnutá a napuštěná kvalitním voskem. Abych byl konkrétní, tak tady nabízím jeden typ např. La Sportiva Tibet (3 525 Kč vč. DPH v HUDY Sportu; podle e-shopu). V našem týmu je má celá 1/3. Ještě jedna poznámka, kterou považuji za důležitou. Při nasazení sněžnic, se celá bota výrazně zpevní, takže pokud ji nestihnete KVALITNĚ prošlápnout, přibalte si sebou něco na zalepování puchýřů.

Jak napouštět: Zahřejte botu fénem nebo ji strčte do mírně (!) rozehřáté trouby. Pěkně rozehřátou ji namažte voskem a fénujte, zahřívejte v troubě tak dlouho, dokud se nepřestanou lesknout. To znamená, že vosk je tam, kde má být, rozehřátá bota jej absorbuje mnohem lépe. Tento postup opakujte až do samotného začátku kurzu! Píši-li mírně rozehřátou troubu, myslím tím opravdu mírně rozehřátou troubu. A nezapomeňte u toho dělat dalších pět věcí, pokud chcete z bot vymodelovat nepojmenovatelné kreatury.

Návleky přes boty

Musí být z kvalitní, silné, vodě odolné látky a se zipem, který se zapíná vpředu, pod chodidlem jsou přichyceny řemínkem, ocelovým lankem a mají háček na přichycení za tkaničku. To aby při proboření se do hlubokého sněhu návlek nevyjel nahoru. Utažení/povolení bot je potom možné bez sundávání sněžnic. Naopak neosvědčily se mi nejrozšířenější návleky – ICEBERG C1 od Singing Rocku – jejich látka je propustnější, zip mají vzadu, vyžadují sundávat sněžnice při utahování bot. Látkou a zipem vzadu hodně pronikala vlhkost na ponožky v botě.

Spací pytel

Nejlepší je ten, v kterém vám osobně není zima. A pokud už máte nějaký spací pytel a víte, že vám v něm zima je a přesto nechcete nebo nemůžete jet s jiným, vezměte s sebou ještě další. Kombinace třísezónního spacího pytle a „cyklo“ spacáku je osvědčená a funguje. Jak? To nezjistíš, dokud to nevyzkoušíš. Pokud vám ve spacím pytli nebyla zima první noc, neznamená to, že vám v něm nebude zima noc pátou. Spacák absorbuje vlhkost, která rychleji odvádí teplo. Nerad bych tě strašil, rychlebská guralko, ale přeci jenom, vyzkoušej svůj spacák dřív než tu noc, kdy do něj budeš na kurzu ulehat.

Vychytávka: Lehký šusťákový pytel - „žďárák“ na spacák Pomáhá udržovat spacák suchý – námraza a kapky z vnitřního stanu nepadají rovnou na spacák. Zvýšený tepelný komfort je též znát. Váha zanedbatelná, pořizovací cena také – stačí obyčejný superlehký šusťák.

Karimatka

Pod spací pytel patří pořádná karimatka a věř tomu, že bude-li ta tvoje tenčí než 14mm, tak ani spacák od Sira Josepha ti nepomůže k tomu, aby tvé noci byly pokojné. Proto si vezmi karimatky raději dvě nebo minimálně jednu pořádnou (Evazote 14mm). Nepotvrdila se teze, že by se nafukovací karimatky na sníh nehodily. Jistě, musíte na ně dávat pozor, ale zkušenosti několika účastníků potvrzují, že si ji lze beze strachu vzít.

Jedla: Nafukovací karimatka je silnější a tedy pohodlnějčí a lépe izoluje. Sbalená je sice menší, ale o něco těžší než pěnová. Mám kamarády, kteří s ní v zimě jezdí a velice si ji pochvalují. Když se ale podívám na svoji pěnovku a vidím několik děr různého původu (mačky, větev, …) a dvě natavená místa od vařiče, tak bych neměnil.

Sněžnice

Půjčení sněžnic (většinou půjde o typ TSL 225) je v ceně kurzu, pokud však máš svoje „technicky vybavený gurale“ vezmi je sebou a informuj prosím o tom Janku.

Lyžařské hole

Při chůzi na sněžnicích horní končetiny a trup vykonávají podobnou práci s hůlkami jako při běhu na lyžích, spíše severské chůzi. Potřebovat budeš i hole (trekové – teleskopické, lyžařské) to aby jsi se pod tíhou batohu, vyčerpáním nemotal, ale rovně šel tou bílou stopou. Osobně vám můžu jen doporučit teleskopické hole. O správné délce hole totiž rozhoduje, zda jdeš do kopce, z kopce, na jak vysoké sněhové pokrývce se pohybuješ, jak hluboko se hole boří do sněhu (jak velké jsou košíčky, které tomu mají bránit).

Kdybych si musel vzít hole jiné než teleskopické, půjčil bych si hole o 10cm delší, než používám na sjezdové lyžování. Další možnost je kontaktovat Lucii, která ti s touto položkou tvé výbavy může pomoci – v půjčovně je trekových holí dost.

Stan

Chcete-li řešit, zda ten stan, který používáte v létě provětrat i v zimě, tak vám to rychle rozseknu. Mám stan Jurek, něco průměrného, s hliníkovými tyčemi. Budu v něm tuto zimu spát už 4 sezónu a během těch let mě ani nenapadlo investovat do něčeho jiného. Ten stan nemá sněhové límce, má jen malou apsidu, stejně vařím venku. Navíc jsem přesvědčen (ač nemám autentickou zkušenost), že sněhové límce sice zvyšují tepelný komfort, zároveň však taky zvyšují vlhkost ve stanu, takže po několika dnech, kdy máte spacák pěkně vlhký váš tepelný komfort klesá. Pokud však máte ke stanu sněhové límce, vezměte je sebou. Kolíky k ukotvení stanu vám ve sněhu držet nebudou, k tomu se používají hole a sněžnice (ty zase pro změnu nebudou držet ve zmrzlé půdě), takže zvažte, není li něco z toho zbytečná zátěž. Osobně si vezmu jak kolíky, tak sněžnice a hole

Lopata

Nezbytná do každé dvojice. Hodí se na urovnání místa na stan, přípravu kuchyně a hlavně na vykopání amfiteátru pro velký oheň. Lopatu lze půjčit v naší půjčovně (jde o „zahradní“ lopatu Fiskars).

Jedla: Ideální je skialpinistická sněhová lopata, ta je ale natolik drahá, že kupovat si ji jen kvůli tomuto kursu nemá smysl. Pokud bys do takovéhoto nástroje chtěl investovat trochu peněz a práce, vyrob si lopatu tak, že koupíš list menší hliníkové lopaty (cca 150Kč) a nasadíš ho na krátkou násadu z lehkého (smrkového) dřeva. Dobrá délka lopaty je 50 až 70cm. Neosvědčily se plastové, obvykle skládací lopaty na sníh prodávané v supermarketech apod. Nevydrží, popraskají, škoda peněz.

Vařič

Benzínový či plynový vařič? Zde dva názory, abyste se sami mohli rozhodnout a věděli, že ani zkušení instruktoři se často neshodnou…

Danka: Jednoznačně doporučuji benzinový vařič – jeho obsluha je sice o něco složitější, ale ve všem ostatním plynové vařiče předčí. V mrazech nemá problémy se startováním, lépe hřeje a tím pádem rychleji vaří, palivo je levnější. Spotřeba paliva při výrobě vody ze sněhu: 0,25 l na 2 osoby a jedno jídlo (předpoklad je, že se vaří 2x denně a připravuje se i čaj na celý den). Na šestidenní expedici pro 2 lidi tedy cca 3,5 litru – to už i včetně rezervy. Originální láhev na palivo stačí jen jedna, další benzin je možno přepravovat v PET lahvích. POZOR! Zřetelně je odlište od lahví s vodou, aby se z nich někdo omylem nenapil.

Plynový vařič: seženete-li bomby pouze s propanovou náplní, máte štěstí. Má sice nižší výhřevnost, ale mrazy mu nevadí. Běžné bomby (VAR, Coleman apod.) s poměrem plynů 20/80, příp. 30/70 ve prospěch butanu sice taky hoří, ale pomalu, a s klesající teplotou a tlakem v bombě jde jejich výkon rapidně dolů. Jak to řešit: brát si bombu na noc do spacáku (studí); nahřát vodu do víčka od ešusu a bombu do ní postavit (což znamená nést s sebou extra víčko, jinak vám bude chybět při vaření); nahřát bombu jinak (třeba od ohně, ale moc bezpečné to není). Spotřeba: Na šestidenní expedici pro 2 lidi 4 velké bomby – stačilo to i s rezervou.

Libor: Začnu plynovým vařičem, protože jeho pořizovací cena je výrazně nižší než cena benzínových vařičů. Větší procento lidí možná právě proto vaří na plynových vařičích. Kartuše plněné směsí propan/butan 30/70 nebo dokonce 20/80 jsou pro vás, kteří chcete vařit na sněhu, tím nejhorším, co můžete v obchodě pořídit. Samozřejmě, že i s takovými kartušemi je možné uvařit. Musíte však mít na vědomí, že to, co při mínusových teplotách hoří, je propan. Množství propanu je 30% nebo 20%, takže životnost takové kartuše je asi jedno vaření, při kterém spálíte všechen propan a těch 70%, 80% butanu bez propanu hořet nebude.

Vychytávky: - S kartuší, na které se zrovna chystáte vařit, můžete spát v jednom spacáku – nic moc, funguje to opravdu jen chvilku - Kartuši, na které vaříte, postavte do víčka s teplou vodou. Zaručeně poznáte, kdy začne hořet i butan. Funguje! A jak…. - Kartuše si plňte zimní směsí, nebo rovnou čistým propanem a máte vyhráno. Na šestidenní putování, kde budete 10x vařit, vám při teplotách těsně pod nulou budou stačit 3 kartuše, při teplotách hluboko bod bodem mrazu raději vezměte tři velké a jednu malou. - Pokud máte možnost plnit kartuše zimní směsí, čistým propanem, dostanete se tím na nízké provozní náklady a hlavně nižší hmotnost než s benzínovým vařičem. Moje kartuše byly přeplněny a vážily: velké – 600g, malá – 380g To znamená: 3 x 600g + 1 x 380g + hmotnost vařiče 88g = 2268g + (víčko od ešusu). Další plus, které má plynový vařič, je jednoduchost používání, čistota.

Benzínový vařič: + nízké provozní náklady - vysoká pořizovací cena, náročná obsluha pro začátečníky, jeho hmotnost Čistota provozu a spotřeba závisí na kvalitě zvoleného paliva. Počítejte nejspíš s 0,25 l hořlaviny na jedno vaření (každá hořlavina má jinou výhřevnost). Funguje spolehlivě i při teplotách hluboko pod bodem mrazu. Na šestidenní putování, kdy budete vařit 10x a zvolíte benzínový vařič, sebou ponesete: 2,5 l hořlaviny, 400 g vážící vařič, láhve na hořlavinu – dostanete se tím těsně pod 3000g. Množství kartuší a náplně benzínových vařičů je pro dva lidi!!!!!!

Jedla: Jsem vyznacač benzínu. Moje zkušenosti se nicméně shodují s obecným názorem, že benzínový vařič se vyplatí buď na delší expedice (cca 8dní a více), nebo do velké zimy. Gotickej pes tak leží někde na hranici, takže výhody a nevýhody budou přibližně vyrovnány. Důležité je spíše jak kdo svůj vařič zná a umí s ním zacházet.

Benzín v PET-láhvi je podle mých zkušeností ruská ruleta. Už několikrát jsem viděl PET-láhev PRASKLOU, z toho 2x s benzínem. (Vždy u dna, v místě takových těch 5-ti prolisů. Lahev se tam prolamuje, plast je tam tenší než jinde, …) Benzín pomalu vyteče do batohu, jste bez benzínu, všechno smrdí. Než jsem pořídil lahve hliníkové, používal jsem plastovou láhev od motorového oleje. (Je na chamikálie dělaná, jen je nutno předem pořádně vyzkoušet, jak těsní.) Taky se dají koupit malé kanystříky (2l, 3l), určené k motorovým pilám ap.

Přeplňování kartuší s plynem je výrobci nedoporučená až zakázaná činnost. Důvody: Je-li v kartuši více plynu než má, hrozí její roztržení. Je-li kartuše používána delší dobu a plněna ne zcela čistým plynem začne zevnitř korodovat a hrozí její roztržení. Jistě, dělá to spousta lidí a bouchlých kartuší je minimum. Rozhodně se ujistěte, že ten, kdo kartuši přeplňuje tomu OPRAVDU rozumí.

Závětří z alobalu Kus pevnějšího alobalu (používá se na rožnění masa), nejlépe na dvojito. Lze ho dobře tvarovat a když ho stočíte do nízké a široké roury, kolem vařiče a ešusu z něj postavíte komfortní závětří. Urychluje vaření a šetří palivo, neváží skoro nic. Vhodný materiál na závětří je pevnější alobal než běžný, určený pro opékání masa na grilu (k dostání v OBI, Baumaxu…).

Jedla: Opravdy doporučuji. Spotřeba paliva klesá min. o čtvrtinu, ve větru i víc.

Ešus/hrnec

Pro dvojici jsou ideální dvě nádoby. Jedna by měla být veliká, alespoň 1,5 litru, na rozpouštění sněhu a přípravu čaje. Druhá stačí menší, zhruba velikosti běžného ešusu. Hodí se i hrníček, např. na nalévání čaje do termosky (můžete však využít víčko od termosky).

Termoska

Patří k nezbytnému vybavení. Vyplatí se investovat do značkové, v levných typech je čaj už odpoledne jen vlažný (neplatí vždy, moje zkušenost je jiná). Nejlepší jsou termosky se šroubovacím uzávěrem, prakticky je nelze pokazit.

Milano: Zkoušením jsme zjistili, že šroubovací termosky TATANKA skutečně udrží teplý čaj přes celou noc až do rána, na rozdíl od termosek Northland. Jednoznačně je proto doporučuji. Za jejich nevýhodu považuji nepříliš praktický šroubovací uzávěr. Naopak u typu Northland oceňuji rychlouzávěr, který lze ovládat i jednou rukou. Osobně jsem měl problém vystačit pouze s jedním litrem čaje pro celý den pochodu, i když jsem horký čaj nastavoval sněhem. Doporučuji se poohlédnout po termosce objemu 1,5 litru.

Jedla: Termoska izoluje dobře jen tehdy, když v prostoru mezi oběma plášti je vakuum (kvalitně vyčerpaný vzduch). Pokud se plášť někde, byť mikroskopicky , poruší (zpravidla ze svaru), do prostoru vnikne vzduch a termoska přestane izolovat. Není to na ní ale NIJAK VIDĚT ! Mě už takhle „odešly“ dvě termosky, jedna značková, jedna neznačková. Teď máme už několik let tři levné termosky a izolují zcela OK.
Rychlý test: Naleju do termosky vařící vodu, počkám minutu a vezmu ji do ruky. Pokud je třeba jen mírně teplá, termosku mohu zahodit. (Jednu zcela novou jsem po tomto testu reklamoval).
Plný test: Naleju do termosky vařící vodu, dobře zavřu (i víčkem), postavím ji na mráz, počkám 8 hodin a voda by měla být tak horká, že se skoro nedá pít. Protože „jak moc je venku zima“ se špatně definuje, nejlépe srovnat více termosek navzájem.

PET láhev

I na zasněženém hřebeni se sporadicky objeví pramen, a je dobré mít něco, do čeho si vodu naberete – zvláště když v termosce máte ještě čaj určený na cestu. Pozor, když vám zbytek vody v láhvi zamrzne, led už z ní nikdy úzkým hrdlem nevytřepáte.

Dřevěné/plastové prkénko

Pomocník k nezaplacení. Postavíte na něho vařič a odizolujete jej od sněhu, bomba se nekácí a lépe hoří. Lze na něm taky cokoli nakrájet. Stačí tenká překližka.

Rukavice

Určitě alespoň jednu požádné palčáky a lehčí prstové na pochod. Raději nějakou rezervu pro případ promočení .

Danka: Rukavice s ustřiženými prsty původně vznikly jako pomůcka pro hraní na flétnu, ale víceméně jsem v nich strávila celý projekt. Stačí obyčejné pletené rukavice od Vietnamců za 20,- Kč, kterým se ustřihnou a zaobroubí konečky prstů. Dá se v nich vařit, balit, atd., nepřekážejí a lehce se na ně natáhne další vrstva.

Toaletní papír

Změkčilý účastník používá papír. Aniž tuší, jakému nebezpečí zapaření či lidově vlku se vystavuje. Zatím co gural ví, že na vlka je nejlépe se sněhem. A tak svoji dlaní nabereš ten křišťálově promrzlý sníh a to, co by běžně konal papír, vyřídí sníh také. Zvaž sám(a), do jaké kategorie chceš patřit a s jakými zvířaty se v Rychlebských horách potkat. (Gymnasion 3, 110-111)

Krém do zimy

Obvyklé krémy na obličej v nižších teplotách mrznou (i ty hodně mastné). Jedinou zaručenou volbou jsou krémy speciálně určené do mrazu. Prodávají se v lékárnách, ale zřejmě i jinde.

Drobnosti

Tmavé brýle: Pokud bude slunečno nutné! Jinak hrozí sněžná slepota.

Svítilna: Nejlépe čelovka. Stačí malá, nejlépe s LED. Doporučujeme náhradní baterie

Lžíce: Kdo ji zapomene, bude si muset vydlabat dřevěnou…




Táboření v tee-pee



Táboření v tee-pee se týkají poněkud protichůdné rady

Předně - budeme tábořit v divoké přírodě, bez elektřiny, teplé vody a signálu mobilního telefonu. Ti z Vás, kteří vědí, co je týpí, nechť prominou a přeskočí o 15 cm textu níže. Pro „ne-zcela-znalé“ táborníky si dovolíme připomenout:

týpí je cca 5 – 6 metrů vysoký stan s 12 tyčemi. Je to stan bez podlážky, ve kterém hoří oheň, který vystupuje otvorem ve střeše ven. Tah kouře se ovlivňuje důmyslným nastavením chlopní.

Z toho plyne:

  • na podlaze není sucho (pokud si zdatná osádka nevybuduje podlážku)
  • v týpí lítají jiskry, které rády propalují vše silonové
  • všichni a všechno bude brzy a hlavně nadlouho příjemně vonět kouřem 
  • vyhasne-li v týpí oheň, je to důvod k celonárodní tryzně; v tu chvíli je uvnitř zima jako venku
  • týpí se nedá „vydejchat“ 

Z výše uvedeného vyplývá, že pro pobyt v týpí nejsou tak úplně vhodné materiály na bázi silonu, lycry atd., resp. je potřeba je chránit před propálením. Zkušení táborníci si berou s sebou stanový dílec alias celtu. Tu si přehazují na noc přes spacák, aby jim ho poletující jiskry zbytečně nepropálily. Na oblečení do týpí jsou naopak vhodné materiály na bázi lnu, vlny, bavlny, které nejsou tolik choulostivé na přímý žár ohně. Vyzkoušené jsou nejrůznější části bývalé vojenské výstroje (kalhoty, košile, kabáty) které se prodávají ve výprodejích a army shopech : jsou pevné, mají spoustu kapes a nejsou drahé, takže případné poničení tolik nebolí. Výbavu táborníka doplní dobrý nůž a větší klubko motouzu, provázku a nekonečná zásoba suchých sirek. Velkou vychytávkou v týpí jsou kapsáře. Uvnitř wigwamu je totiž hodně místa po stěnách a brzy všichni osadníci postrádají nějaké poličky. Předvídavější si proto ušijí z pevné plachty kapsář, který má tvar obdélníka a je poset různě velkými kapsami (čím více, tím lépe). Na jeho horní dlouhé straně vyrobí podélnou dutinu, do které pak přijde navléct tyč nebo silný prut. Díky němu se kapsář nehroutí. Dole pak stačí dlouhé tkanice, které se přivážou k tyčím. Kdo má trochu estetického cítění, dozdobí si kapsář tak, že je skutečnou ozdobou wigwamu. A tak to má být. Protože byla řeč o ohni, bystřejším dochází, že budeme potřebovat

  • sekyrku (tu bude skutečně potřebovat každý, na putovní část vám však bude stačit jedna do dvojice)

* rámovou pilu na dvojici (na putovní část pilu na větve („jednoručku“)).

Nástroje si vyzkoušejte, NABRUSTE, dobře zabalte. Mohou být tím, co dělá rozdíl mezi pohodou a nepohodou, teplem a zimou.

Oblečení na táborovou část a jiné věci na táboření

Budete mít v zavazadle číslo 2., které nám při prvním kontaktu s námi odevzdáte a my se postaráme o to, aby jste ho našli na tábořišti, do kterého budeme necelé dva dny putovat. V tomto zavazadle máte také jídlo na další 4 celé dny putování, které budou vyvrcholením celého kurzu. Pečivo si neberte, to před závěrečným putováním dostanete.

Co by zavazadlo číslo 2. mělo obsahovat

  • Boty – starší pohorky, Gerlachy, musherské boty, skelety
  • oblečení, kterému nebude vadit trochu špíny, pach popela a především žhavé odskakující uhlíky, které v moderních „outfitech“ dělají díry.
  • spacák, karimatky – můžete mít na táboření starší prototypy a nebo si vezměte celtu, který vás ochrání od odletujících uhlíků
  • kapsář,
  • hudební nástroj,
  • prskavky na oslavu nového roku,
  • černé oblečení, které bude zástupnou rekvizitou při jednom z programů__
  • dobové oblečení lidí, ve kterém v roce 1912 dobývali jižní pól resp. nějaký doplněk v tomto stylu
  • sekeru, příp. pilu




Inspirace na jídelníček



Jídlo

Co si s sebou vzít, aby to moc nevážilo, bylo to uvařené za minutku, dobře to chutnalo a moc to nestálo: Vločky Univerzální recept, který má sladkou (na snídaně) a slanou (na kdykoli jindy) variantu: 0,5 kg vloček se smíchá s 1 dcl oleje a 1-2 vejci a nechá se cca 20 min. vsáknout. Vzniklá směs se smíchá s dalšími ingrediencemi (viz níže) a zvolna peče v mírně vyhřáté troubě (cca 150° C) asi půl hodiny. Slaná varianta: Přidá se sůl, rozmačkaný česnek, sezam, mák, provensálské koření, bazalka, chilli omáčka, sojovka, cokoli dle vlastní chuti. Po upečení přidávám ještě buráky a nadrcené brambůrky – nejlépe s cibulovou příchutí :o) Sladká varianta: Přidá se cukr/med/salko, kokos, sezam, atd. Po upečení lze přidat kukuřičné lupínky, rozinky, křížaly, oříšky všech barev a velikostí včetně těch obalených v čokoládě. Co vařit a jíst:

  • Snídaně: sladké vločky (viz výše) v množství cca 150 g na osobu nasypané do horkého mléka (původně sušeného, samozřejmě) – není třeba vařit, jen ohřát. Lze použít i instantní puding (např. Sladký moment).
  • Obědy: slané vločky (viz výše) + kousek klobásy, salámu, angl. slaniny nebo taveného sýra. Tvrdý sýr se mi neosvědčil, zmrzne a drolí se.
  • Další jídlo během dne: sladké tyčinky, oplatky, čokoláda, pytlík s ořechy, křížalami a sladkými bobulkami.
  • Večeře: Univerzální velký kotel polévky (v množství cca 2 litry pro 2 osoby) z následujících přísad: 2 čtverce čínských nudlí, 2 instantní polévky libovolné, masox, klobása, česnek, zahuštěno kuskusem podle míry hladu. Opět není třeba vařit, stačí dovést k varu.
  • Izotonické tablety: Připravujete-li delší dobu vodu ze sněhu, začnou tělu scházet minerály a máte trvale pocit žízně. 1 tableta denně to řeší.
Co se osvědčilo

Klobásy, anglická slanina, instantní čaj (dobře chutná a nemusí se vařit).

Citronová šťáva do čaje (čaj ze sněhu není chuťově nic moc).

Kuskus – sypká těstovina, která se prostě jen nasypala do jakékoliv polévky a vznikla hustá, výživná polévka. Nevařilo se to, nic to nevážilo a používali jsme to jako praktické zahušťovadlo všech polévek.

Balení potravin: Hodně prostoru i váhy se ušetří tím, že se suroviny napočítají přesně na jednotlivá jídla (tzn. nic se nenese zbytečně kromě definované rezervy, např. jídla na jeden den navíc). Vše se hodí uzavřít do pevných igeliťáku (např. od mléka nebo mražené zeleniny, dají se koupit i nové), rozhodně ne do mikrotenu, ten se trhá. Je zbytečné vozit čaj v papírové krabičce, totéž platí o müsli apod. Na druhou stranu polévky z originálních pytlíků vysypává skutečně jen maniak :o)

Co nedoporučuji

Chleba (jedině snad k polévce, ale zabírá hodně místa, drobí se, tvrdne a celkově je nechutný). To říká Danka! A já no: „nedokážu si představit pobyt v zimní přírodě bez chleba, protože můj metabulizmus je natolik rychlý, že tatrankou ho neoblbnu (potřebuji štryclu chleba a k tomu kus salámu)“.

Polévky s dobou varu delší než 1 minuta,

Jakoukoli zeleninu či ovoce (hodně váží a ihned zmrzne).

Cokoli v konzervě či nedej bože ve skle (na milost beru snad jen konzervičku tuňáka do kuskusu).




Metodika



Chůze na sněžnicích

Jde o technicky nenáročnou pohybovou aktivitu. Od klasické chůze se liší především tím, že není každodenní samozřejmostí a k její realizaci potřebujete sněžnice. Ty poskytují možnost neomezeného pohybu bez běžeckých stop, na otevřených pláních, umožňují pohyb v zalesněných nebo křovinatých terénech. Při základní technice na rovině se činnost dolních končetin v podstatě neliší od normální chůze vyšší intenzity, horní končetiny a trup vykonávají podobnou práci s hůlkami jako při běhu na lyžích, spíše severské chůzi.

Energetická náročnost chůze na sněžnicích stoupá s odporem prostředí, a to především bořící se sněhovou pokrývkou. Zvláště pak prošlapávání stopy klade vysoké nároky na vytrvalostní schopnosti jedince. Půjčení sněžnic (většinou půjde o typ TSL 225) je v ceně kurzu, pokud však máš svoje, „technicky vybavený gurale“, vezmi je s sebou. Potřebovat budeš i hole (trekové – teleskopické, lyžařské) to aby ses pod tíhou batohu vyčerpáním nemotal, ale rovně šel tou bílou stopou.

Místo pro stan a jeho stavba

Volíme suché místo, s ohledem na možné vyplavení…hmmmm, pozor na to :-) Vybrané místo by mělo být v dosahu zdroje pitné vody…Té bude všude spousta, ale budeme se muset spokojit s jiným skupenstvím než tekutým. Studánky jsou na Hraničkách a u Strážného, kousek od Hraniček, a na Kralickém Sněžníku. Vybíráme místo s dostatkem topného dřeva.Dřevo, které z lesa přinesete, by mělo být suché a jeho průměr by neměl být větší než zaťatá pěst muže. Využíváme reliéf krajiny pro krytí před nárazovým větrem. Nestavíme stan pod stromy, které mají křehké, větrem se ulamující větve (např. smrkové větve obalené ledem a sněhem)! Vchod stanu orientujeme většinou na jihovýchod (vzhledem k převládajícím severozápadním větrům).

Rozpouštění sněhu

Důležité je know-how při rozpouštění sněhu: neustále propichovat vrstvu sněhu, míchat sníh a hlídat, aby na dně ešusu byla stále voda. Jinak se stane toto: sníh se rozpustí na vodu, horní vrstvy sněhu v ešusu tuto vodu „nacucnou“ jako houba a vznikne vzduchová dutina. Ešus neochlazovaný shora vodou se nad plamenem vařiče spálí a vyboulí.

Pitný režim

Při šesti- až devítihodinnovém zatížení je potřeba vypít minimálně cca 4 litry tekutin za den (před, během a po túře). Z praktických důvodů nejste schopni během pochodu vypít více než 1,5 litru vody (i když by bylo žádoucí nejvíce tekutin vypít právě během pochodu), respektive největší objem vyráběných termosek je 1,5 litru. Proto od rána věnujte pitnému režimu náležitou pozornost. Trocha fyziologie:

Osmoreceptory uložené v hypothalamu stimulují pocit žízně. Tento pocit se však někdy dostavuje s určitým zpožděním a neodpovídá zcela potřebě tekutin. Proto je důležité pití malých dávek i v průběhu vytrvalostního výkonu, ještě než sportovec dostane žízeň. Hlavní porce tepla se odvádí pocením, tj. odpařením potu z tělesného povrchu. Úbytek tělesných tekutin odpovídající 2% tělesné hmotnosti vede ke snížení VO2 max o 10%. Úbytek o 4-5% tělesné hmotnosti již výrazně snižuje fyziologické funkce, např. VO2 max o 22%. VO2 je minutová spotřeba kyslíku, která je ukazatelem vaší aerobní kapacity. Jednoduše: hlídejte si pitný režim, hladinu glukózy (cukru) v krvi, vyhněte se spánkové deprivaci. To jsou významné faktory ovlivňující vaši výkonnost a s ní spojený komfort vašeho pobytu venku.




Něco teorie (nikoho nezabije)



Proč právě pobyt a putování? (vymezení pojmů)

Expedice

Neodvážil bych se pojmenovat šestidenní „přechod“ expedicí. Délkou pobytu v terénu, odlehlosti končin, které účastníci navštíví a zejména nutnosti spoléhat sami na sebe v našich podmínkách, by se jednalo spíše o náznak opravdové expedice (Svatoš & Lebeda, 2005).

Survival

Jedná se o hraniční výkony spojené s překonáváním přírodních překážek, vyžadující i určité riziko. Dochází zde často k bezprostřednímu kontaktu s divokou přírodou (Neumam, 2000). „Survival“ znamená přeloženo do češtiny „přežití“. Tento pojem je dnes módní, principielně je však spojen se situací neplánovanou, vzniklou havárií, neštěstím, válečným konfliktem apod. Tento název mi připadá nevhodný pro akce, při nichž nejdete do divoké přírody za účelem přežívání, živoření. Pokud tam však jdete za účelem zvyšování kondice a zlepšování pohybových funkcí, aktivovat celou osobnost v bezprostředním jednání, možnosti spolupráce s ostatníma a porozumění sobě samému, pak bude jiný název určitě vhodnější.

Turismus, turistika

Nerad bych omezoval svůj obraz turismu na pasivní skupinky osob projíždějících města a krajiny v luxusních vozech a konzumujících podněty přesně podle pokynu průvodců. Dokáži si představit turistiku stejně jako Francová (2003) ,která ji definuje jako aktivní formu účasti na cestovním ruchu využívající možnosti pobytu v přírodě, zpravidla spojenou s jednoduchými formami ubytování a stanování (vlastní stan, vlastní jídlo). Turismus je stejně jako putování zdrojem zábavy a poučení. Zásadní rozdíl je však v tom, že turismus je také obrovským zdrojem peněz. Turismus je odvětvím průmyslu. Turismus v mých očích zprostředkovává požitky pasivním konzumentům, platícím za pohodlí, rychlost a jistoty.

Pobyt a putování

Každé putování má mnoho společného, protože pro někoho je sebepřekonáním, sebepoznáním, cestou za vlastním snem a pro všechny to je alespoň na chvíli zbavení se rozmanitých nánosů všedního života doma. Alespoň tedy pro ty, kteří se dokázali aktivně a přímo vystavit přírodnímu prostředí a zároveň si udržet odstup od civilizovaného světa. Ti, co dokázali upřít pozornost v uvolněné bdělosti na tady a teď, opravdu byli celým svým tělem i duší na pouti. Pro všechny to nepochybně byla fyzická pouť k dosažení cíle ve sportovním smyslu, a pro někoho jen další „fotoaparátová“ turistika, při níž svoje smysly obdařené tělo posouval v prostoru, aby mohl po čase říci: „Tam už jsem byl…“ nebo „ Jo! Taky jsem se vyspal v lese…“ .




Fyziologie



Otužování

Tělo má vzácnou schopnost přizpůsobovat se horku i zimě, hladu, žízni, nedostatku spánku, únavě a všemu nepohodlí a nacházet svoji rozkolísanou dynamickou rovnováhu. Pokud však tělo není vystavováno novým podnětům, degeneruje a z lidí se stávají nervózní, zhýčkaní, sobečtí a vybíraví jedinci, kteří jsou citliví na sebemenší změny. Naopak ti, kteří se rozhodli na 14 dní vzdát výhod civilizačního komfortu, a nebojí se svůj organismus zatížit hladem, zimou a nepohodou, brzy rozehrají struny adaptace v určitém pozitivním kontextu. To je přirozeně spojeno s vnitřním bojem, který má probudit žádoucí dovednosti a modely chování, které jsou pro běžný život důležité. Zátěž je pro člověka nezbytná, protože pozitivně ovlivňuje rozvoj jeho osobnosti. Jen koloběh námahy a odpočinku, hladu, sytosti, utrpení a radosti, lásky a nenávisti, činí život hodnotným a působí, že člověk je schopen nejlepších výkonů.

Otužování je jedním z účinných prostředků prevence tzv. nemocí z nachlazení. Jeho podstatou je vytvoření adaptačních mechanismů na změny zevního prostředí týkající se teploty. Dosažení otužilosti je rychlejší a kvalitnější, je-li spojeno s přiměřenou tělesnou aktivitou. Jedná se o pohyb v přírodě ve vzdušném oděvu, plavání v chladné vodě a sprchování chladnou vodou. Významné místo v získávání otužilosti má i sauna. Otužování vzduchem je nejdostupnější. Vzduchovými lázněmi se lze otužovat po celý rok v létě pod širým nebem, v zimě nejen venku, ale i doma v pokoji. Čím nižší teplota vzduchu, tím je otužovací účinek výraznější. Vždy je však nezbytné dodržet zásadu soustavnosti a postupnosti. Otužování vodou je nejúčinnější způsob získávání odolnosti proti nízkým teplotám. Vhodné je začít omýváním a pokračovat pravidelně studenými sprchami. Začátečníkům se doporučuje teplota vody taková, aby ještě byla příjemná a osvěžující. Nejvhodnější dobou je ráno.

Zeman, V. (2006): Adaptace na chlad u člověka. Praha, Galen. V této útlé knize toho najdete mnohem víc a nejenom o otužování.

Udržování stálosti vnitřního prostředí – termoregulace

Člověk udržuje svoji teplotu v určité dynamické rovnováze. Při změnách dynamické rovnováhy dochází ke změnám životních dějů v buňkách. Výraznější změny mohou zastavit tyto životní děje, a proto jsou na termoregulaci kladeny značné nároky. Dobře chráněný člověk je schopen pracovat v teplotách okolo od –50˚C až do 100˚C. Jeho vlastní tzv. jádrová teplota snáší výkyvy pouze v malém rozsahu, aniž se výrazně zhorší jeho stav. Jádrová teplota je poměrně vysoká, vyšší, než je průměrná teplota prostředí, v kterém člověk žije. Je kontrolována „termostatem“ v hypothalamu, jenž je nastaven na teplotu 37˚C, a záleží na teplotě krve, která jím protéká, zda tělo bude přebytečné teplo odvádět nebo další teplo tvořit. Udržení teploty na hodnotě 37˚C je výsledkem rovnováhy mezi ziskem tepla zejména z bazálního metabolizmu, svalové činnosti, ale někdy také z okolního prostředí, a výdejem nadbytečného tepla do okolního prostředí fyzikálními pochody jako je sálání, vedení, proudění a odpařování potu z tělesného povrchu. Při tělesné práci uvolní svaly 10-15x více energie než v klidu. Asi 80% takto uvolněné energie se přemění na teplo, jenž musí být z těla odvedeno, jinak by velmi rychle došlo k jeho přehřátí.

Vliv vlhkého vzduchu na tepelný komfort

Je důležité si uvědomit, že nízká teplota není faktor, který má na náš tělesný komfort největší vliv. Největším problémem zimního táboření je vlhkost, silný vítr, které chlad umocňují. Těžko se hledá ochrana před vlhkostí, když vzduch je nasycen vodními parami. Vlhkost dokáže znepříjemnit nejenom zimní táboření, ale i táboření při jinak příjemných teplotách. Je to způsobeno schopností vody změnit jakýkoliv izolant na vodič tepla nebo zimy. Zdrojem vlhkosti mohou být srážky ve formě deště, sněhu, rosy a mlhy nebo voda v bažinách, řekách, souvislých vodních plochách a mořích. Spolehlivým prostředkem ochrany před vlhkostí je oblékat se co nejméně. To platí jak pro pochod, tak pro spánek. Ve všech režimech pochodu, klidu i spánku je třeba se udržovat na spodní hranici tepelného komfortu. „Hovět si“ v teple je v daném okamžiku příjemné, ale má to nemilé následky ve formě vysrážené vlhkosti, která se zvláště při teplotách pod nulou dlouhodobě kumuluje a snižuje tím izolační schopnost oděvu. Proto nelze doporučit ani oblíbené dýchání do spacáku, či rukavic. Boj člověka s mrazem je do značné míry především bojem s vlhkostí, která pochází z potu, z vydýchaného vzduchu, z vody či tajícího sněhu, znehodnocuje izolační vlastnosti oděvu a obutí, podporuje prochladnutí těla a vznik omrzlin.

Vliv chladu na tepelný komfort

V klidu protéká kůží asi 5% objemu krve, čímž se povrch těla ohřívá. Jestliže vnější teplota klesá, zvětšuje se tepelný spád mezi kůží a prostředím a zvětšují se ztráty tepla sáláním a prouděním. Organismus se brání tím, že sníží průtok krve kůží uzavřením povrchových žil a krev je vedena hlouběji položenými žilami. Tím se až 6x zvýší izolační kapacita kůže a podkoží. Dalším ochranným opatřením je produkce tepla svalovým třesem. Jde o reflexní jev, při kterém se kontrahují agonisté a antagonisté proti sobě. Mechanická účinnost svalového třesu je nulová a veškerá energie se mění v teplo. Pohybová aktivita je dalším obranným mechanismem. Zvyšuje metabolismus, tedy produkci tepla. Jestliže ochranná opatření, tj. zvýšení produkce tepla a snížení jeho ztrát, nestačí udržet tělesnou teplotu na potřebné výši, organismus dále omezuje ztráty tepla, a to i za cenu obětování některých svých částí. Snižuje se prokrvení na periférii. Teplota vyčnívajících částí těla, jako jsou nos, ušní boltce nebo prsty, klesá daleko rychleji než teplota tělesného jádra. Tak vznikají omrzliny, podporující prochladnutí celého těla, které může mít za následek smrt.

Vliv sněhu na tepelný komfort

Sníh je hmota krystalická. Sněhový krystal, známá šesticípá hvězdička nádherných, přerozmanitých tvarů, mění postupem času podle vnější teploty, vlhkosti a větru svůj tvar. Mění se z bohatě rozvětvené hvězdičky na neúhledný trojosý krystal. Se změnou krystalickou se mění i vlastnosti sněhové hmoty co do specifické váhy, pevnosti v tahu a tlaku a tepelné vodivosti. Čerstvě napadlý sníh je velmi lehký a vzdušný. Obsahuje velké procento (99%) vzduchu, a proto výborně izoluje, je „teplý“. Nejtěžší je sníh starý, vodou prosáklý, tající. Vzduch v něm prakticky není, voda vyplňuje mezikrystalové prostory. Takový sníh dobře odvádí teplo, voda je totiž 26x lepší vodič než vzduch.

Vliv rychlosti proudění vzduchu na tepelný komfort

Dalším faktorem, který výrazně snižuje okolní teploty a stará se o rychlejší ztráty tělesného tepla, je vítr. Při teplotě okolí 0oC a rychlosti větru 24km/h je výsledná pocitová teplota -10,5 oC. Stejný efekt vzniká při pohybu jedince. Jestliže prouděním vzduchu klesne teplota pod -22 oC, což může být při rychlosti 18 km/h a teplotě -10 oC, je třeba chránit především hlavu a obličej. Vědecké poznatky Dle Máčka a Máčkové (1997) měření obvyklým suchým teploměrem (TDB) je pro přesné určení tepelného stresu nedostačující. Pro určení tzv. efektivní teploty se používá proto i měření vlhké teploty (WBT) a sálavého tepla (GT). Měří se třemi teploměry:

1.suchým TGB

2.vlhkým TWB – vlhkost snižuje opařování potu. Při 100% vlhkosti prostředí je teplota naměřená oběma teploměry stejná, při nízké je TWB nižší než TDB.

3.teplota černé koule TG absorbuje radiační teplo, a je tedy indikátorem kapacity prostředí pohlcovat vyzařované teplo.

WBGT = 0,1 x TDB + 0,7 x TWB + 0,2 x TG WBGT je komplexní teplota zahrnující i vlhkost vzduchu a tepelnou radiaci

Tento index shrnuje všechny faktory a poukazuje na to, že na efektivní teplotě a tvorbě klimatu se nejvíce podílí vlhkost. Například větší tepelnou zátěží je vysoká vlhkost s nižší teplotou než vysoká teplota a malá vlhkost. Protože člověk vnímá teplotu vzduchu různě podle toho, jak je vzduch vlhký, jakož i podle toho, zda vítr fouká nebo nefouká, zavádí se pojem „pocitová teplota“.




Něco málo k zamyšlení



Umění být a zimní prostředí

V závislosti na životním příběhu jedince je pro každého určité prostředí obvyklé, běžné. Používá v něm osvojené modely chování a cítí se přirozeně, pohodlně. Člověk je pro tyto podmínky plně přizpůsoben a ve své životní praxi na ně přiměřeně reaguje. Přírodní prostředí je však pro „domestikovaného“ jedince novým prostředím, kde je zapotřebí jiných než osvojených modelů chování z civilizovaného světa. Prostředí klade na člověka nové, nezvyklé požadavky, při kterých si nevystačí s navyklými schématy myšlení a jednání, tudíž jej nutí k osvojení si nových funkčních modelů chování, regulačních systémů. Každá změna v náročnější životní podmínky je pro člověka psychickou zátěží doprovázenou nelibými pocity (úzkost, psychické napětí, strach). Jistá míra a kvalita této zátěže sehrává vysoce pozitivní úlohu: je nezbytnou podmínkou vnitřního rozvoje subjektu, formování a rozvoje osobnosti (osvojování si nových forem interakce s prostředím, vytváření nových funkčně organizovaných forem chování, regulačních systémů). Řešení nových situací na základě čerstvě osvojených schémat chování poukazuje na schopnost jedince orientovat se ve vzniklém problému, najít, přijmout a realizovat správné rozhodnutí k vyrovnání se s novým prostředím. Chování je ve všech fázích řešení problému a vyrovnáváni se s novými situačními proměnnými podstatně ovlivňováno motivační silou pohnutky, přístupem k situaci.

„Člověk se nemůže osvobodit od prostředí, ale může k němu zaujmout určitý postoj“. Frankl

„U většiny situací hladina stresu závisí na našem hodnocení situace, zda a nakolik ji budeme vnímat jako stresor. Toto hodnocení závisí na naší osobnosti. Individuum není pouze pasivní příjemce podnětů. Naopak, aktivně si události interpretuje podle vlastního očekávání a systému hodnot. Tyto interpretace (myšlenky, představy) zabarvují obraz, který má člověk o sobě, o druhých i o okolnostech. Rozhodují o tom, zda určitá situace bude vnímána jako stresor, a o tom, jak silnou stresovou reakci člověk bude prožívat.“ Praško, J., & Prašková, H. (2001): Proti stresu krok za krokem aneb jak získat klid a odolnost vůči nepohodě. Praha: Grada.

„Vnější událost se objeví ve vědomí čistě jen jako informace, aniž by museli sebou nutně přinášet pozitivní nebo negativní efekt. Je to naše já (obsahuje všechno, co naším vědomím prošlo: naše vzpomínky, činy, touhy, radosti a utrpení), které interpretuje tuto syrovou informaci v kontextu svých vlastních zájmů a určuje, zda je škodlivá, nebo ne. Každý kus informace, který dostáváme, hodnotíme podle toho, co přináší našemu já. Nový kus informace buď vytvoří zmatek ve vědomí, protože nás přiměje pracovat na odvrácení hrozby, nebo posílí naše cíle a tím ještě víc uvolní naši energii.

Z čeho člověk čerpá sílu v extrémně nepříznivých podmínkách? Nejdůležitějším rysem lidí, vyrovnávajících se s nepříznivými podmínkami, je „individualismus neuvědomující si vlastní já“, neboli silné zaměření na nějaký cíl (zimní přechod), přitom zcela nesobecké. Lidé, kteří mají tuto vlastnost, se snaží o dosažení svého cíle ze všech sil a za všech okolností, ale přesto jim nejde o jejich osobní zájmy. Protože jsou vnitřně motivováni pro to, co dělají, nedají se snadno rozptýlit vnějším ohrožením. Díky tomu jim zůstává dost psychické energie na to, aby pozorovali své okolí objektivně, a tak mají lepší šanci objevit v něm nové příležitosti k aktivitě.“ Csikszentmihalyi, M. (1996). O štěstí a smyslu života. Praha: Lidové noviny.

“The subjective interpretation of the situation is more important in forming the actual emotional reaction than the situation itself. Our subjective interpretation of the events has a basic in our beliefs. They, moustly subconsciously, influence our thoughts and emotional and, though them, our reactions and behaviour. When we expect failure rather than success, we react defensively, agresively or anxiously, our activation level is not optima and the probability of failure is higher.” Machačová, H. (1999). Behavioural prevention of stress. Praha: UK.

Pokud jsi četl pozorně, nejspíš se teď ptáš sám sebe: „Neopakovalo se tady něco?“ Odpověď je: „Neopakovalo.“ I když je pravda, že obsah posledních několika odstavců je podobný, liší se jen interpretací různých autorů. Plyne z nich, že nejdůležitější na vykonávání jakékoliv činnosti je vlastní postoj k dané věci! (Ať už jde o stav tvého vědomí, vnitřní – pozitivní – motivace, hodnotový žebříček, umění obdařovat věci smyslem, odhodlání, chtíč).

Stres a jeho pozitivní a negativní aspekty

Člověk reaguje na zátěž změnami chování, změnami fyziologickými i změnami v oblasti prožívání. Vliv zátěže není pouze negativní. Zátěž je významným faktorem stimulujícím vývoj, vede k osvojování nových forem chování, k vytváření dokonalejších forem interakce jedince s prostředím. Zvýšená odolnost vůči zátěži je výsledkem přiměřeného fyzického a psychického zatížení. Stres je nutný a prospěšný, pomáhá naší adaptaci, jde jen o to, aby nepřekročil jisté meze. Zátěž chápeme jako emocionální zážitek, který je doprovázen určitým souborem biochemických, fyziologických, kognitivních a behaviorálních změn, jež jsou zaostřeny na změnu situace, která člověka ohrožuje, nebo na přizpůsobení se tomu, co je nemožné změnit. Za velice podstatný považujeme poměr mezi vážností a intenzitou stresogenní situace a schopnostmi jedince danou situaci adekvátně vnímat a následně řešit. Tento poměr rozhoduje o polaritě emocionálních zážitků. Negativně prožívaný stres označujeme termínem distres. Jde o nadlimitní zátěž, jejíž míra, intenzity je vyšší než schopnost či možnost jedince tuto situaci zvládnout. Eustres je naopak zdrojem pozitivních emocionálních zážitků, kde lidé jsou nuceni zapojovat svůj důvtip, prokazovat houževnatost, spolupracovat, přemýšlet, zkrátka využívat celý svůj potenciál v boji se stresogenní situací. Důležité je zdůraznit, že v tomto boji vyhrávají.

Adaptace na zátěžové situace

Adaptace se obvykle definuje jako výhodné změny organismu, směřující k udržení homeostázy (stálost vnitřního prostředí) v nových podmínkách.

Vlivem opakovaných podnětů se mění odpověď organismu, orgány reagují rychleji, přizpůsobování je dokonalejší, zvyšuje se energetický potenciál, zvyšuje se možné maximum funkčních stropů, metabolismus se stává ekonomičtější apod.. Ve sportu je adaptace základem vyšší úrovně trénovanosti (trénovanost jako soubor dosažených adaptačních změn). Lidský organismus se vlastně adaptuje na větší narušení homeostázy a je tedy schopen vyššího výkonu.

Opakovaná reakce vede k adaptaci, to však platí jen pro opakování podnětů dostatečně intenzivních, dostatečně častých a trvajících dostatečně dlouho. Přizpůsobením organizmu přirozeně dochází k oslabení reakcí. Adaptace na chlad

Předpokládejme, že jsme vystaveni značnému chladu. Nejprve se začneme třást, všelijak hýbat horními končetinami, nakonec začneme poskakovat a běhat, protože jen svalovou činností se může tvorba tepla v těle dostatečně rychle zvýšit tak, aby se i při těchto podmínkách zachovala normální teplota těla. Jestliže trávíme v chladném prostředí hodiny, dny, naše štítná žláza postupně bude produkovat víc hormonů podněcujících látkovou přeměnu, čímž se tvorba tepla (termogeneze) v našem těle bude zvyšovat i bez vystupňované svalové práce. Zároveň se i kožní cévy zúží (vazokonstrikce) , aby se snížily tepelné ztráty z povrchu těla na nejmenší hodnotu. Pozvolna se naučíme odolávat nízkým teplotám prostředí zapojením jen několika málo mechanismů.

Jak omezit tepelný výdej!

Vazokonstrikce – je to obvykle první reakce organismu na chlad. Týká se jak kůže a podkoží, tak také neaktivních svalů. Zúžení cév v nepracujících svalech může přispět k celkové izolaci organismu až 85%. Změna složení těla – podkožní tuk Tuk je významným činitelem v ochraně proti chladu pro svoji malou tepelnou vodivost a relativně nízkou vaskularizaci. Chování a oděv Člověk se brání tepelným ztrátám i svým chováním, a to redukcí povrchu těla (schoulením), svalovou aktivitou a volbou vhodného oděvu.

V současné době však již existují materiály, které chrání spolehlivě proti chladu a při tom umožňují odvádět vlhkost způsobenou pocením. Vyrábějí se z polypropylenových vláken, která jsou konstruována tak, aby vnikl větší povrch, drobné dutiny i přehrazené chodbičky, které zadržují vzduch. Jejich konstrukce dovoluje jak uchovávání, tak i vyzařování radiačního tepla. Důležitou vlastností je, že tyto tkaniny neabsorbují vlhkost, která dutinami snadno proniká ven, ale nikoliv dovnitř. Zeman, V. (2006) : Adaptace na chlad u člověka. Galén, Praha.




Minimální nutné vybavení



Pokud tě při srovnání seznamu věcí s cenami v kvalitním sportovním obchodě začíná obcházet hrůza, věz, že nemusí být tak zle.

Hlavní jsou BOTY. U těch nelze nic ošidit. Půjčování bot se velmi nedoporučuje, protože musí být vyšlápnuté na na nohu majitele.

Spací pytel je možné vypůjčit, případně jeho hřejivost dohnat tím, že máte dva spacáky v sobě. Je to sice trochu těžší řešení, ale zpravidla velice funkční. Důležité je vyzkoušet, jestli se do toho vnějšího vejdete i s dalším pytlem a není v něm příliš těsno. Karimatka není drahá, běžné „letní“ typy je třeba mít dvě na sobě. Vyzkoušejte si je! Mějte na paměti, že první půlhodinu bude teplo na každé. Teprve během prvních pár hodin se karimatka postupně stlačuje a vy začínáte odspodu prochládat. Seriozni test tedy trvá celou noc. Na trávě nepoznáte nic - ideální testovací podklad je dlažba (beton, skála…), je horší nez sníh.

Oblečení. Jako horní vrstvu „šusťák“ - bunda i kalhoty. Je-li to bunda s membránou, ochrání i před deštěm. Šusťákovka ze supermarketu bude pro „suchou zimu“ (teplotu pod nulou) zcela OK, v případě deště/mokrého sněhu musíte mít ještě nejakou lehkou nepromokavou bundu (igelitovou pláštěnku nedoporučuji, tu snadno roztrháte a jset bez ní). Pod horní vrstvou „tepelnou izolaci“ - fleece, svetr, … lépe více tenších vrstev. Na tělo se vyplatí investovat do nejakého „funkčního prádla“ (Moira, Klimatex, …). Není to úplně nezbytné, ale proti bavlně je to přece jen rozdíl.

Pokud si nejste jisti, zeptejte se, budeme se snažit vám poradit a pomoct.